1.4.2009
Víte, kdy je datována první zmínka o kontaktních čočkách? Je tomu údajně již 500 let. Kdo jiný, než Leonardo da Vinci, věčný snílek a slavný malíř roku 1508 provedl prý první náčrtky. Přesné informace o jeho náčrtcích kontaktních čoček nemáme. Jistě se ani tak nenazývaly a určitě nedokázal domyslet, kam až se tento nápad ve svém vývoji dostane, nicméně nápad o přizpůsobení očí tu byl.
Kontaktní čočky – pokusy se sklem
Rohovkové kontaktní čočky popsal o více než sto let později René Descartes. Za využití skleněné trubky naplněné vodou se pokouší korigovat zrak, jenže nešlo mrkat. Ale teprve Thomas Young roku 1801 zkouší přikládat na oko nádobu naplněnou vodou, v jistém smyslu to kontaktní čočka byla, ale ani toto se nesetkalo s úspěchem a použitelností. Vedlo to však k vývoji mikroskopu.
Roku 1845 Sir John Herschel vyslovil myšlenky kterak korigovat zrak. Jednalo se o kapsle plněné želatinou a formu rohovky. Nikdy je však sám nevyzkoušel. Nicméně pomohlo to k modernímu pojetí a funkci kontaktních čoček. Tyto myšlenky ale rozšířili jiní vědci, mezi nimiž byl Dr. Dallos z Maďarska.
Později roku 1887 Adolf Eugen Fick z Německa zkonstruoval skleněnou afokální kontaktní čočku, která se již dala vkládat do oka, jelikož ulpívala na rohovce jen po svých okrajích. Avšak nedala se nosit déle než jen několik málo chvil. A to i za použití roztoku z hroznového cukru, kterým vyplnil mezeru mezi okem a kontaktní čočkou. Později se o téměř shodnou aplikaci pokoušel August Müller, ten kontaktní čočky vlastnoručně ze skla foukal. Zabíraly však celou plochu oka, což velmi komplikovalo aplikaci i nošení.
První plasty ve výrobě kontaktních čoček
Od roku 1930 se již začíná ve výzkumu pro výrobu kontaktních čoček, využívat syntetických materiálů. První byly kombinace skla a plastu. Roku 1950 byly vyvinuty první kontaktní čočky, které ulpívaly jen na rohovce a staly se tak prvními více používanými kontaktními čočkami vůbec.
Nicméně díky své nepropustnosti vzduchu způsobovaly řadu problémů. Vědci se poté pokoušeli najít způsob, jak docílit propustnosti, což se do jisté míry podařilo, ale zádrhelem na těchto kontaktních čočkách zůstávala jejich tuhost. Vzducho-propustnost byla také nedostatečná a tak se výzkum ubíral dále.
Hydrogelová kontaktní čočka Otty Wichterleho
Přelom ve výrobě moderních kontaktních čoček nastal v roce 1952, kdy český chemik Otto Wichterle se začíná zabývat syntézou síťovaných hydrofilních gelů, které měly původně sloužit jako materiál pro oční implantáty. Po získání materiálu, který pohlcoval, až 40% vody a zároveň byl dostatečně vzduch propouštějící, přišel na řadu vývoj kontaktních čoček, jelikož tento vyvinutý materiál byl pro to více než vhodný.
Problémy nastaly s technickým zpracováním okraje kontaktních čoček. Za prvé aby okraj byl pravidelný a za druhé nebyl ostrý. Zkoušely se tehdy různé metody zabrušování okrajů, avšak kýženého výsledku se nedosáhlo. Zásadní myšlenka pro výrobu kontaktních čoček se zrodila na Vánoce roku 1961 u profesora Wichterleho doma.
Sestavil tedy z dětské stavebnice Merkur malý stroj na odstřeďování hydrofilního gelu. Rotací formiček bylo dosaženo u kontaktních čoček přesných a neostrých okrajů. Tato zásadní myšlenka byla v ústavu pro makromolekulární chemii VŠCHT vědecky dotažena a moderní hydrogelová, vzduch propouštějící kontaktní čočka byla na světě.
Objednejte si kontaktní čočky, Český vynález!
.jpg)
